Obrácení sv. Augustina jeho vlastními slovy

27.8.2017, Augustin z Hippo

Když pak hluboké rozjímání vyneslo z tajemné hlubiny veškerou moji bídu a nakupilo ji před zraky mého srdce, propukla ve mně obrovská bouře doprovázená obrovským přívalem slz. Vrhl jsem se na zem pod jedním fíkovníkem a povolil jsem uzdu slzám a ty se mi proudem řinuly z očí jako oběť tobě příjemná. A ne těmito slovy, ale v tomto smyslu jsem ti toho tolik řekl: A ty, Hospodine, jak dlouho ještě… Jak dlouho, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Nepřipomínej nám naše staré viny. – Cítil jsem totiž, že mě ty viny drží a v nešťastném nářku jsem volal: „Jak dlouho, jak dlouho ještě?“ „Zítra, zítra zas?“ Proč ne hned? Proč má hanba neskončí už v tuto hodinu?

Tohle jsem říkal a v přehořké zkroušenosti svého srdce jsem plakal. A tu náhle slyším ze sousedního domu hlas – nevím, jestli chlapce nebo dívky -, jak si zpívá a dokola opakuje: „Vezmi – čti, vezmi – čti.“* A výraz mé tváře se hned proměnil a začal jsem velmi usilovně přemýšlet, jestli si děti při nějaké hře něco takového obvykle prozpěvují, ale nepřišlo mi, že bych to vůbec někdy slyšel, a tak jsem potlačil pláč, zvedl jsem se a nenacházel jsem žádné jiné vysvětlení, než že to je božský příkaz, abych otevřel Písmo a přečetl si to, na co mé oči narazí nejdřív.

Rychle jsem vzal knihu apoštola, otevřel jsem ji a mlčky četl kapitolu, na kterou padl nejdřív můj zrak: Ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.** Nechtěl jsem číst dál a nebylo to ani třeba. S koncem této věty jako by se mé srdce naplnilo světlem jistoty a všechny temnoty pochybností zmizely.

Pak se vydáme za matkou, povíme jí to – a ona se raduje. Vyprávíme jí, jak se to stalo – a ona jásá, plesá a dobrořečí tobě, který máš moc vykonat na nás mnohem víc, než my prosíme nebo chápeme. Viděla totiž, žes jí dopřál mnohem víc, než o co pro mě tak s žalostným pláčem a nářkem prosila. Vždyť jsi mě obrátil k sobě tak, že jsem už nehledal manželku ani nějakou naději tohoto světa, ale stál jsem teď pevně na pravidlu víry, jaks jí to před tolika lety zjevil. Její nářek jsi obrátil v radost mnohem bohatší, než jakou si přála, v radost mnohem sladší a čistší, než po jaké toužila ve vnoučatech vzešlých z mého těla.

Se svolením převzato z knihy
Svatý Augustin, Vyznání,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
(str. 214-216)

* Tato slova – Tolle, lege! – se o několik století později stala heslem řádu bratří sv. Augustina

**srov. Řím 13,13-14

Související texty k tématu:

Obrácení, pokání
Co je a co není obrácení (Benedikt XVI.)
Co NEznamená obraťte se (Vojtěch Kodet)
Co je pokání ?! (dle J. Skoblíka)
Můžeš se obrátit, i když to již mnohokrát nevyšlo... (Raniero Cantalamessa)
Nabádejte druhé, aby činili pokání :-)
- Rejstřík: Obrácení, obrácení, pokání, obrácení, uzdravení, pokání, obrácení
Obrácení (pokání) na webu vira.cz

Svatost; svatí:
Význam slova ´svatý´ prodělal řadu změn...
Svatost spočívá v ponoření do Jeho lásky 
Neuvěřitelně podivné představy o svatosti
Co znamená být svatým dnes (Ladislav Simajchl)
Svatost pro normální lidi 
Nesvatá svatost církve (Benedikt XVI.)

Autor: Augustin z Hippo   |   Tisk   |   Poslat článek známému
Štítky: konverze, konvertita   |  Obrácení  |  Osobnosti, světci, svatí  |  Svědectví  |  autobiografie  |  Bible, Boží slovo, Písmo svaté  |  biografie  |  Bůh promlouvá, mluví  |  Krize  |  obrácení, pokání  |  obrácení, uzdravení  |  Pokání, obrácení  |  překážky, těžkosti, krize, protivenství  |  reflexe  |  zpytování svědomí, sebereflexe, sebekritika  |  krize osobní

[nahoru]



Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2021

© 2000 - 2017 Pastorace.cz