Jmenný rejstřík

Dynamický věcný i jmenný rejstřík jsme zavedli do nové verze webu pastorace.cz (v roce 2012). Ještě nějakou dobu nám ale bohužel potrvá, než se nám podaří "začistit" a sjednotit položky v databázi několika tisíc textů, které byly umístěny na webu za posledních 12 let. Prosíme tedy o trpělivost a ev. postřehy a upozornění na chyby. Děkujeme. Pro dohledání termínů, které hledáte, můžete využít funkci vyhledávání, anebo věcný a jmenný rejstřík z webu vira.cz

ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ

S

  • Skalický, Zdeněk
  • Skalický, Karel
  • Škarvada, Jaroslav - Mezi lidmi byl znám jako radostný, optimistický a usměvavý člověk, který vládl vlídným slovem. Z dob komunismu ho lidé u nás slyšeli především z vln Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy a Vatikánského rozhlasu.
    Jaroslav Škarvada spatřil světlo světa roku 1924 v Praze, a jak sám říká, bylo to náhodou, protože jeho rodiče děti neplánovali - "Pán mě tady prostě chtěl mít". Během studia na gymnáziu pak nachází víru a následujících několik let je ve věcech víry a modlitby defacto samoukem. 1945 nastupuje studium v Římě. V letech 1948-1989 žije v nuceném exilu. Po vysvěcení na kněze (1949) se Jaroslav Škarvada věnuje ještě studiím, poté působí jako kaplan v italském San Vito a následně jako pedagog kněžského semináře v Chieti. 1965-1969 je sekretářem kardinála Berana v Římě a od r. 1968 koordinátorem duchovní služby pro české emigranty po celém světě. Roku 1983 Jan Pavel II. světí Jaroslava Škarvadu na biskupa. Po roce 1989 se vrací z exilu a působí v pražské arcidiecézi jako generální vikář. 28.10.2003 je prezidentem republiky vyznamenán Řádem T.G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Biskup Jaroslav Škarvada zemřel 14.6.2010 ve věku nedožitých 86 let. Tělo zesnulého bylo uloženo do kapitulní hrobky na hřbitově v Praze - Břevnově. (Další texty: Jaroslav Škarvada na webu vira.cz)
  • Skoblík, Jiří
  • Slavík, Michael
  • Smolek, Pavel
  • Sonet, Denis
  • Spáčilová, Klára
  • Špidlík, Tomáš
  • Šrajer, Jindřich
  • Srholec, Anton - Dr. Anton Srholec, (* 12. června 1929, Skalica – 7. ledna 2016, Bratislava) byl slovenský římskokatolický kněz a salesián, spisovatel a charitativní pracovník, zakladatel a ředitel resocializačného centra Resotel.

    Protože mu nebylo komunisty umožněno studovat teologii, v roce 1951 se pokusil ilegálně překročit hranice, aby v cizině mohl vystudovat a být vysvěcen na kněze. Útěk se z důvodu rozvodněné řeky Moravy nevydařil, proto byl ve skupině asi 20 podobně obžalovaných bohoslovců a kněží odsouzen za trestný čin pokusu o nepovolené překročení státních hranic. Skupina byla odsouzena celkem na 289 let vězení, Anton Srholec na 12 let. Ve vězení strávil 10 let. Převážnou část z toho v uranových dolech v Jáchymově. (Pobyt v tomto pracovním táboře popsal ve své knize Světlo z hlubin Jáchymovských lágrů.). Ve vězení i následně jako dělník stále tajně studoval, především teologii. Po návratu z vězení deset let pracoval na stavbách, v továrně a u vysokých pecí v ostravských ocelárnách.

    V roce 1969, po období tzv. Pražského jara, dostal povolení odjet na tři měsíce do Itálie. Tamní pobyt si prodloužil na jeden rok, aby mohl dokončit teologická studia na Papežské salesiánské univerzitě v Turíně. Za kněze ho vysvětil papež Pavel VI. dne 17. května 1970 v Římě. V době, kdy desetitisíce lidí z Československa emigrovali, Anton Srholec, i při svých znalostech cizích jazyků, což by mu usnadnilo pobyt v emigraci, se vrátil domů v přesvědčení, že zde může být užitečnější pro církev i pro národ.

    Po návratu, sice už jako kněz, nemohl působit v duchovní službě. Pracoval jako kostelník v Blumentálském kostele v Bratislavě, kde později mohl vypomáhat i v kněžských pracích. Srholec se zaměřoval hlavně na mládež. V té době oslovil tisíce mladých lidí. Blumentál se stal oázou v normalizující se Bratislavě. Státní tajná bezpečnost, která ho neustále sledovala, nesnesla toto ovlivňování mládeže, proto mu zástupci státní moci odebrali souhlas pro Bratislavu, a biskup ho s jejich vědomím poslal za správce farnosti do Perneku. Jednoho večera roku 1975 někdo zaklepal na farní dveře s prosbou, že chce dát tajně pokřtít dítě. Po otevření neznámí muži Srholce napadli, zbili, a od vážnějších zranění ho zachránili pouze sousedé. Poněvadž však do Perneku chodilo stále hodně věřících přátel, po třech letech ho přeložili do Velkého Záluží a nakonec, doslova za trest, do Záhorské Vsi. V roce 1985 mu odebrali státní souhlas na celkové působení v duchovní správě s uvedením důvodů, že jeho činnost se neshoduje s představami komunistického Úřadu pro věci církevní. Byl vyšetřován i pro svou aktivní účast na slavnostech na Velehradě, kde na pouti 7. července 1985 zorganizoval mládežnický program. Stal se opět dělníkem.

    Anton Srholec byl činný v Slovenské helsinském výboru pro práva menšin v české sekci Společnosti pro vědu a umění, byl členem rady Konta naděje, je činný v Konfederaci politických vězňů a v jiných společenských a sociálních organizacích. Je také členem Mezinárodního ekumenického sdružení (IEF), teologického fóra. Podporuje pokrok teologického výzkumu. Od roku 1992 se věnuje bezdomovcům, pro které zřídil resocializační zařízení.

    Vedle sociální činnosti věnoval se publicistice. Přispíval do různých periodik, věnoval se přednáškové a poradenské činnosti při sociálních projektech hlavně, co se týče bezdomovců. Během komunistického režimu mnoho let podporoval a psal do samizdatových časopisů.

    Kromě mnoha jinách ocenění a vyznamenání získal v roce 2014 ocenění Ceny Paměti národa.

  • Štěpánková, Jitka Hosanna
  • Stinissen , Wilfrid -
  • Strettiová, Pavla
  • Surožskij / Bloom, Anthony
  • Svatošová, Marie
  • Svoboda, Pavel

[nahoru]

Náhodný tip

Malý kurz duchovní péče o n...
Nejen teorie, nejen praxe...





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2021

© 2000 - 2017 Pastorace.cz