8. neděle v mezidobí / námět na dětské kázání

Angelo Scarano

Téma: Iz 49,14-15

Rekvizita: fotografie, promluva jako scénka (2 herci - dítě a maminka)

Promluva:

Scénka:
Maminka sedí a přebírá fotky, syn přichází a hubuje
Syn: "Tak jsem se včera tolik modlil, abych dostal jedničku z té vlastivědy a Pán Bůh asi neslyší nebo mě nemá rád. Trojku jsem dostal!" (posadí se vedle maminky a chvíli oba mlčí)
Syn pokračuje: "Co to děláš?"
Maminka: "Rovnám fotky. Podívej, tady jsi ty, když ti byl rok, zrovna jsi se učil chodit..."
Syn si vezme fotky od maminky a prohlíží: "To jsem tak brečíval? Tady na té fotce, podívej!"
Maminka: "Ano, to si pamatuju, učil ses chodit a spadnul jsi, když jsem tě pustila abys šel sám. Myslíš, že jsem tě pustila, protože bych tě neměla ráda?"
Syn: "Ne, vždyť já vím, že mě máš ráda. To je přece normální, že se padá, když se děti učí chodit... A proč se mě na to ptáš?"
Maminka: "Protože ti nepřijde zvláštní, když jsem tě pouštěla z náručí já, když jsi chtěl umět chodit a ty jsi přitom upadnul a plakal. A přijde ti zvláštní a zlobíš se, když ti Bůh nešeptá do ucha to, co neumíš z vlastivědy. Líbilo by se ti, kdybych tě pořád vodila za ruku, abys náhodou neupadnul, aby se ti nic zlého nestalo?"
Syn: "Ne, to by se mi všichni smáli!"
Maminka: "Já bych to taky nedělala, neboj. Já mám radost z toho co všechno sám dokážeš a umíš. Jsem na tebe pyšná. A Bůh je daleko lepší tatínek než my dva s tatínkem dohromady. I on má radost z toho, co už všechno dokážeš."
Bůh je opravdu tím nejlepším tatínkem, který mě nikdy neopustí a chce pro mě jen to nejlepší. Nenapovídá, protože kdyby to dělal, zůstal bych malým, hloupým lenochem.

Sekce: Kázání
Štítky: kázání

[nahoru]

Náhodný tip

Tokijské květy
Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem Palánem





Mapa webu  |  NETservis s.r.o. © 2021

© 2000 - 2017 Pastorace.cz